Nahlédnutí do práce zastupitelského úřadu v nás vzkřísilo již téměř pohřbenou národní hrdost zašlapanou do země informační kanonádou střepin ze světa vnitropolitického dění. Uvědomili jsme si, že máme na co být hrdí, a že stojí za to hledat soudobou representativní tvář pro tak významnou stavbu, jakou naše ambasáda ve Spojených státech nesporně je. Při přemýšlení, co je česká representativní stavba, čím se liší od francouzské nebo německé, nebo třeba polské, jsme se nemohli zbavit asociace hradu. Opuštěné sídlo dávno vymřelých králů, geniálním prezidentem předělané, znovu osídlené a geniálním architektem zpřístupněné svobodnému občanu demokratického státu. Jeho fasádu tvoří hmoty, vyjíždí se tam po serpentinách, vstupuje se z boku, a když se je tam, tak se je „na“ Hradě a ne „v“ hradě. Není to pavilonek na vzdáleném horizontu široké pěšinky ani zdánlivě skromná, ale ve skutečnosti luxusní „obyčejná“ vilka za mřížovým plotem...