Krásný a důstojný dům České spořitelny postavený v 90. letech předminulého století podle návrhů architektů Antonína Wiehla a Osvalda Polívky a ve 20. a 30 letech století 20. přestavěný a rozšířený budil úctu a respekt na první pohled. Sochařská a malířská výzdoba, dokonale zpracované detaily, pečlivě vybírané materiály – to bylo řemeslo 19. století, kterému jde těžko konkurovat.
Zadání naší práce bylo velmi sympatické: Vrátit do přízemí, kam se ve 30. letech minulého století rozšířila banka, původní obchodní funkci a zpřístupnit tak prostor z ulice. Parter jsme vyčistili od druhotných přepážek a příček a jednoduše jej rozčlenili na dvě obchodní jednotky. Architektonickým detailem jsme se chtěli přiblížit původnímu výrazu. Tedy nic novodobého, sebestředného. Obkreslovali jsme detaily na jiných částech budovy, dohledali jsme dobové fotografie. Nadstandardně jsme konzultovali s památkáři doufaje v profesionální supervizi a rovněž v databázi obdobných stavebních detailů – to bohužel marně. Právě stavebním detailem ale i řemeslným zpracováním jsme navzdory velikému úsilí bohužel zůstali památkově chráněnému domu leccos dlužni. Doufáme, že to snad vidíme jen my.
V pozdější fázi projektu se do práce zapojili kolegové z kanceláře Vasku & Klug , architekti pracující pro jednoho z budoucích nájemců, kteří pak části interiéru navrženého pro českou firmu Preciosa vtiskli svůj rukopis. Druhá část interiéru další samostatné jednotky byla zrealizována bez účasti architekta.