Za posledních 10 let klesl počet obyvatel o 11% (z 34 282 na 30 345), průměrný věk obyvatel se přitom zvýšil o 4,8 roku (z 35,8 na 40,6). Tato suchá statistická čísla výstižně svědčí o procesu smršťování a ztrátě atraktivity celého města, jehož těžiště je dnes přeneseno do sídlištního celku na pomezí Poruby a Lutyně. Úpadek historického jádra je tedy jen částí celkového, hlubšího problému. Dualismus obou jader je fyzickým i mentálním traumatem, ale zároveň příležitostí znovuvytvořit smysluplnou alternativu životu v sídlištním prostoru, který pro významnou část obyvatel není dobrovolným domovem.

Historické jádro se nachází na rozhraní – z jedné strany jej uzavírá zámecký park, který je i přes dlouhodobě zanedbávaný stav v užším regionu výjimečným přírodním prvkem, spolu s jedinečnou dominantou kostela. Na druhé straně post-těžební plochy, území bez tváře a struktury.

Aby bylo možno novou "starou" Orlovou nalézt, je zapotřebí nejprve proměnit náš přístup ke krajině, v níž se nachází a jejíž je součástí.

Slovník spisovného jazyka českého u pojmu "pastorální" uvádí tři významy. V doslovném významu toto slovo znamená "pastýřský", od něj odvozeně "idylický"; v přeneseném smyslu pak označuje duchovní péči. Orlovská krajina vyžaduje všechny tři přístupy zároveň. Je zapotřebí navrátit jí fyzický účel, obrátit pozornost od dějů v podzemí k dějům na povrchu, tedy přirozenému zemědělskému užívání země. Krajinu, která ztratila tvář, musíme znovuvytvořit, aby byla dobrým a poklidným místem – k životu,  práci i k odpočinku. A konečně civilní "pastorací", vytvářením významů a vztahů, potřebujeme vrátit smysl každému jednotlivému místu v krajině; umožnit, aby prostor, ve kterém se pohybujeme, byl pojmenovatelný a srozumitelný.