Kdo jsme?
Architekti jsou zpravidla optimisti. Stále znovu a znovu hledají „ten skvělý a krásný dům, to skvělé a krásné město“. My se k těmto optimistům hlásíme už jenom proto, abychom nebrali naději svým mladým kolegům.

Jsme tým devíti architektů a pod jménem Headhand fungujeme od roku 2008, kdy jsme se oddělili od ateliéru R.U.A. Dnes má kancelář dva šéfy – Magdalenu Hlaváčkovou a Miroslava Šajtara, protože Petr Hlaváček odešel dočasně na Institut plánování a rozvoje hl. m. Prahy do služby městu. Navrhujeme domy, parky i nábytek. Momentálně náš tým tvoří:

Petr Hlaváček
Magdalena Hlaváčková
Miroslav Šajtar
Zdeňka Zymáková
Petra Soukalová
Petr Fogl
Eliška Kochová
Jan Slezák
Magdalena Hlaváčková ml.

Původní kancelář R. U. A. (prozaicky zkratka pojmů rekonstrukce, urbanismus a architektura) prošla od svého založení v roce 1991 mnoha různými obdobími. V rané fázi pracovali Petr Hlaváček a Hana Münzová pouze v malém týmu s pomocí několika mladých architektů. V této době vznikl například bytový dům v ulici Na vysočanských vinicích v Praze či vila na pražském Slivenci. Když Hanu Seho-Münzovou odvolaly z práce rodinné povinnosti, stal se Petrovým partnerem tehdy již renomovaný architekt Ladislav Krátký. Spolu pracovali například na rekonstrukci Plečnikovy vinice a Horního Jeleního příkopu na Pražském hradě. Později se Ladislav osamostatnil, Hana se do práce vrátila a do týmu přibyla Magdalena Hlaváčková, která do té doby pracovala víceméně samostatně. Tým se rozrostl, počet zakázek se znásobil, ale vytratila se i určitá koncentrace či intimita tvůrčího tandemu. Zřejmě tento fakt vedl v roce 2008 Hanu k rozhodnutí oddědlit se a pod značkou R. U. A. pracovat nadále samostatně. Zbytek týmu přijal název Architekti Headhand.

Headhand je název, je otázka, je rukavice hozená budoucnosti. Nejraději bychom v názvu měli ještě i „srdce“. Věříme totiž tomu, že skutečné architektonické dílo vzniká někde mezi hlavou, rukou a srdcem. Navíc pak ve společném díle s klientem, kolegy a konečně pak i se stavbou. Hlava-ruka-srdce by ale na české poměry mohlo znít příliš pateticky.