Pojďme spolu na výlet do sedla Kuchyňky. Z Prahy vlakem na nádraží Hostomice, projít městem a za humny se vydat po žluté. Vede nás lesní cestou přes kopec, kde horizont je vysoko nad námi a my se sklopeným zrakem stoupáme vzhůru. Konečně po vrstevnici cílová rovinka do Kuchyňky. Očím se otevírá prostor lesa, který si vzpřímeně vychutnáváme. Po krátkém dešti je les svěží.

Chtěli jsme vytvořit něco, čeho si člověk všimne hned, ale co neporuší poetiku místa. A vytvořili jsme tím tak trochu hru s člověčí zvědavostí.

Bílo-červené pruhy namalované na stromech v širokém okolí upoutají naši pozornost hned. Z cesty nedává ale jejich rozmístění a zdánilvě nahodilá barevnost smysl.

Na místě setkání katastrů jsme symbolicky umístili prstenec, který svazuje čtyři rohy území obcí v sousedském svazku. Každé město přispívá svou výsečí kruhu, přesně tak velkou, jakou mu přisuzují hranice mezi katastry.
Naše cesta se blíží k cíly a s ním rozuzlení hádanky pomalovaných stromů. Chvíli spočineme na hraně díry a prohlížíme si nápisy uvnitř – Hostomice | Dobříš _ Dobříš | Buková _ Buková | Rosovice _ Rosovice | Hostomice.

Hra končí, když si s uvědoměním stoupneme. Jsme právě na křižovatce hranic mezi čtyřmi obcemi! Stojíme ve středu kovového kruhu, ve středu červené linky kruhu namalovaného na stromech v úrovni očí. Teď to všechno zapadlo, radostně se otočíme a spokojeně usedneme zpět na hranu hraničního prstenu.