Sedm stavebních pozemků na samé hranici zastavitelného území obce směrem do krajiny volně navazuje na akátovou rokli, za kterou už se potom jedná o intenzivně využívanou zemědělskou krajinu. Sedm totožných domů orientovaných kolmo na uliční čáru – tak, abychom nepostavili hradbu, jen vloženými hmotami zřetelně vyslovili hranici. Hranici, která Horoměřickým neuzavře pohledy (průhledy) do krajiny. Vědomí krajiny (toho, co je na okraji – okolo) považujeme za podstatnou součást identifikace se s místem. To se týká stejnou měrou starousedlíků i nově příchozích obyvatel Horoměřic, všichni mají právo neztrácet, případně znovu nalézat, toto uvědomování si krajiny - okraje vlastního sídla. Návrh skončil touto studií.