Někdy v roce 2002 jsme se náhodou dostali k této zakázce. Ještě si pamatuji, jak můj táta do Brazílie v šedesátých letech jezdil. Pamatuji si diáky, které nám pak promítal. Sluncem přeexponovaná krajina s bílou horizontální stavbou, ostrý stín. Už tehdy mi to přišlo moc krásné. Táta tehdy vedl atelier Beta pozdějšího PÚ VHMP a s architekty Filsakem, Loudou a Bubeníčkem na návrhu spolupracoval. V roce 2002 byla stavba již na konci své životnosti. Zadáním bylo přestavět obytnou část původně československého vyslanectví na administrativní a obytnou a vystavět nový objekt pro konzulární oddělení a vrátného. Hlavním úkolem však bylo nepokazit něco, z čeho dodnes dýchala radost, optimismus, naděje... Že snad to s námi nebude tak zlé, jak to vypadá.