Spolkový, společenský, společný, spojující, propojující… SPOJKA. To je prostor, který v Humpolci chceme.
Dům, který spojí.
Spolkový dům se společenským sálem, kde by se měly odehrávat společenské akce ve městě.
Spolkový dům s lidovou školou umění, kde by se měli rodit budoucí dramatičtí, hudební a taneční umělci a kde by mohlo jejich (a nejen jejich) umění být prezentováno veřejnosti. Kde by lidé nacházeli inspiraci a příležitost k zapojení.
Spolkový dům se speciální školou, kde by se děti mohly dozvídat o světě a kde by se mohly naučit vše, co budou k životu jednou potřebovat,
Spolkový dům s jídelnou, která vaří nejen pro děti ve škole, ale zajišťuje obědy širokému spektru obyvatel města
Spolkový dům s místem, kam lidé rádi zajdou čistě jen tak, ze zvědavosti, co je nového, nebo si dát šálek dobré kávy a chvilku si odpočinout.

Místo, které ležína hranici dvou světů. Dvou koncepcí a protichůdných názorů na to, jak tvořit město a jak v něm žít. Samo by svou zástavbou patřilo spíš do světa historických měst se spletitými dlážděnými uličkami, s domy s živým parterem, s bzukotem vpředu a relaxem vzadu. Obklopeno je ale jiným světem. Světem ideálu modernistického města, světem čistě obytných domů umístěných v prostoru, kde není vpředu ani vzadu, ale kde, když se zadaří, je v hlavní roli slunce, vzduch a zeleň.
Místo, které leží na hranici dvou historických měst, ne náhodou českého a německého. Je tak trochu na periferii obou, trochu zanedbané, ale již dnes je čilou pěší propojkou mezi oběma částmi.